Mate pravdu. ztratit rodice je smutna zalezitost. Ztratit vlastni dite jeste horsi, muj syn byl zabit na pracovisti vinou neopatrneho ridice autobusu. Zustali po nem dva sirotci prezalostny smutek a pocit marnosti zivota...

Ano, ztrátou rodiče jako bychom ztratili i kus sebe. Když mi bylo 12 let, zemřel mi otec (v jeho pouhých 46 letech). Obdivuji maminku, jak poté zvládla vše, co na ni bylo naloženo, včetně výchovy plné lásky a porozumění. Byla mi vždy příkladem velice čistého, laskavého, empatického a velmi inteligentního člověka.

Zemřela, když mi bylo 50 let, a s její ztrátou jsem se jen velmi pomalu a těžce vyrovnával. Zůstaly mi na ni ty nejlepší vzpomínky....

Děkuji za Váš blog. Je dobře, když lidé otevřou alespoň občas toto téma - myslím si, že si to naši rodiče plně zaslouží, i když tu s námi už fyzicky nejsou.

Jo, tam zbyde velké prázdno a potom ty hezký vzpomínky spolu se smutkem.